PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letos jsme na to dva. První pohledy veterána a novice na festival, který už patnáct let do západních Čech vozí to nejlepší z hardcoru a nejen z něho. Vezměme zčerstva od toho novice:
Popraskaný bubliny, tak by se dala definovat má první návštěva Fluffu. Hardcore fesťáku u Rokycan, který funguje 15 let a navštěvují ho tisíce lidí, aniž by měl jakýkoli promo, co by stálo za řeč. Dokonce i web je udělanej tak, abys musel vynaložit energii a zjistit si info, zkrátka skutečně hledat. Ale když tu energii vynaložíš, čeká tě ráj, na který nezapomeneš.
Za těch možná patnáct let, co se pohybuju v muzice, hraju koncerty, navštěvuju akce a fesťáky, jsem nic takovýho neviděl. Atmosféru sounáležitosti, která každýho musí odfouknout. Zatímco běžně na ulici ostatním překážíte a lidi koukají skrz vás, aby se dostali do obchoďáku nebo práce, na Fluffu je to přesně naopak. Seš odmítanej? Fluff tě přijme. Ať seš gay nebo lesba, na kolečkovým křesle, cikán, černoch, vidíš svět tak a tak, tady na tebe nikdo nebude koukat skrz prsty (teda do tý doby, než přijdeš s nápadem, že je třeba ostatním kurvit život). Fluff je skupinová terapie, na který se lidi upřímně vyřvávají z těch nejhlubších sraček, často za doprovodu muziky, co by dle konvenčních pravidel ne zrovna obstála, a ostatní se tím nechaj pohltit a přijímaj to.
Nikde jinde jsem nezažil, aby dav pokérovanejch hácéřkářů roztančil po půlnoci hlavní stan na devadesátkový disco. Osmiletý Američan u merche mi chtěl vrátit z litru tři další, protože disponoval českýma bankovkama, kterým vůbec nerozuměl, ale někdo ho tam posadil s železnou jistotou, že ho nikdo neojebe. Stovky lidí se postaraly, aby si děti, který rodiče vzali poprvé na fest, užili náležitě svůj první stagedive (poznámka veterána: zdaleka ne poprvé, tyhle děti tu stagedivují už několikátý rok). Holka u tofu burgerů s úsměvem odmítá dýško s ohledem na to, že přece nebudem platit víc než je třeba, když jsme stáli frontu. Zpěvák HC legendy ENDPOINT, která drhne muziku 30 let, se poslušně postaví do řady za nás, aniž by měl potřebu se u toho fotit jako Babiš na hajzlech. Každej by si radši ukousnul jazyk, než aby měl nos nahoru, na někoho čuměl přezíravě nebo se k někomu choval jako hovado.
Snad ctěný čtenář promine, že jsem se zdaleka nejvíc rozepsal o atmosféře, která na mě nechala neuvěřitelně silný dojem, přesto aspoň pár postřehů z areálu: Striktně veganská strava velmi vyhovovala. Člověk zjistil, co všechno je možné připravit bez živočišných produktů a zároveň se překvapivě dobře naprasit v souvislosti s požitými pivy. Jen mě mrzí, že jsme neměli možnost ochutnat veganskou zmrzku, kterou je Fluff vyhlášený – pokaždé, když byla nová várka, zmizela v řádu desítek minut, a to jsme zrovna mohli nechat oči na TRIAL nebo RAEIN. Strašně bych chtěl pochválit fair trade kafe, do kterýho by byl hřích lít mlíko.
Co se týče areálu, bylo vidět, že nejen k sobě chovají mezi sebou s respektem nejen návštěvníci, ale i ti, co pro ně celou tuhle show chystali, si dali zatraceně záležet na jejich pohodlí. Největší dvě stage byly od sebe tak akorát daleko, navíc schované v zákrytu, takže se navzájem nerušily. Z hlediska dramaturgie šlo dění na hlavních stagích snadno stíhat a člověk si ani neucamral nožičky. Fištrón organizátorů jsem musel naposledy ocenit v moment, kdy jsme s RIPem usínali v dodávce poblíž stanového městečka. U něj se totiž nacházel Psych Tent, místo, které se od půlnoci dál stálo mekkou ambientu, downtempa a dronu, zkrátka muziky, u níž se parádně usíná.
Závěrem bych vyzdvihnul nekonfliktnost celého místa. Ač vlajky AFA a kampaně GNWP dávaly jasně najevo, že na festivalu určitá sorta lidí není vítána, na místě jsem neviděl nikoho, kdo by na kohokoli dělal ramena. Nepochybuji, že fesťák má svou ochranku (poznámka veterána: nemá a co pamatuji nikdy neměl), ale nebyla nikde k vidění, nikdo nikoho nelustroval a aktivistické stánky, ty organizační i stánky s občerstvením zdobily v obrovské míře nebývale vstřícní a příjemní lidé. Fluff mi zkrátka připadal jako dobře ukrytý hippie ráj, v němž bych nejspíš nechtěl žít pořád, ale pár dní v roce? Na léto 2016 se již těším jak na smilování. Každej, ať už posloucháte cokoli od popu po metal, by tohle měl absolvovat.
kapelní TOP:
TRIAL
RAEIN
ENDPOINT
GATTACA
ANCHOR
Radalf
Za ty, kterým už šediví fousy, vlasy i chlupy dodávám, že to zas bylo super. Počasí skvělý, pršelo, bouřilo, kabonilo se, ale většinu času sluníčko svítilo a kapely hrály. Kromě tornáda a sněhový vánice jsem zažil vše. Areál větší, lidí oproti loňskému propadu zase o mnoho víc. Playfast scéna přitáhla hromadu crusties.
Pár chvil se mě zaryje do paměti navěky, to už vím teď. To když sem si pobrečel v prvních řadách při italských RAEIN. Atmosféra při PRODAVAČ, kdy jsme všichni hromadně věřili a vyřvávali větu „nic není víc než přátelství“. Dopolední sobotní taneční párty u Queer Noises, kam se lidi přišli schovat před deštěm. Kundy crew a vyšívací workshop. Ryze holčičí kotel při brazilských divoženkách ANTI-CORPOS. Ten pocit, když Vám venku někdo v jednu v noci řekne, že je mu zima a odejde pařit do stanu s duhovou vlajkou, protože je tam přece nejvíc teplo. Bordel, kterým málem stanovou scénu zbořili mladí Frantíci z CONTWIG. Vyžebraný hrneček ranní kávy od GATTACY (díky), o kterou jsme se před antifáckým stánkem dělili tři.
Nejvíc člověka zamrzí, že nestihnul vše. Zase jsem prosral spoustu věcí v přednáškovém stanu. Nestihnul jsem fůru kapel na Psych Tentu, protože to v tomhle množství už prostě sledovat všechno nejde.
Trochu zamrzel zvuk. Stan tak docela nestíhá nestíhá a i na hlavní scéně to sem tam prdlalo. Ale nic výrazného. Navíc načasování také šlo udělat lépe. Byly chvíle, kdy řvaly všechny tři scény uvnitř areálu (a venkovní open scéna určitě také) a vzájemně se rušily (ač si novic píše výše opak). Do velkého stanu se občas nedalo dostat a tak jsem v něm několik skvělých kapel vzdal.
Kapelní TOP:
RAEIN
RED APOLLO
CONTWIG
DEATHRITE
GATTACA
DISEMBARKED
RAMMING SPEED
PRODAVAČ
MATERIC
RIP
foto: RIP
První hodiny, první lidé:
První západ slunce:
První ČERVEN v PsyTentu:
Psy Tent se svým kapitánem:
Piknik s RAVELIN 7
Posilovačka:
Hardcore Kids:
Takhle vstanete a mezi autama si dáte šou:
Sobotní ráno kaboní obličej. První kapky a první sobotní beaty na rainy rainbow párty:
Šopování desek, hadrů a žrádel:
Lejdýs pit:
Stejč crew aneb novicové a veteráni číslo 2
Když se vstupaři nudí aneb chceš na Fluff tak vyskoč nebo podlez (a pak se narovnej!):
Festivalová oldschool aplikace:
A vše ostatní:
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.